Brachycefalický syndrom

Brachycefalický syndrom ( brachys = krátký, cephalos = hlava - čili brachycefalický = krátkohlavý) zahrnuje tato onemocnění horních cest dýchacích: ZÚŽENÉ NOZDRY, PRODLOUŽENÉ MĚKKÉ PATRO, EVERZE LARYNGEÁLNÍCH VÁČKŮ (SAKUL) = vychlípení váčků sliznice hrtanu, což vede k jeho ucpávání a následné nemožnosti nádechu , HYPOPLAZIE TRACHEY = neúplné či nedokonalé vyvinutí průdušnice (vedoucí popř. k jejímu kolapsu).

První definice odborníka: "Mezi primární defekty patří ZÚŽENÉ NOZDRY a PRODLOUŽENÉ MĚKKÉ PATRO. Omezené proudění vzduchu v důsledku anatomického defektu při nádechu vytváří podtlak, který ovlivňuje oblast hrtanu a hltanu. Kolaps hrtanu je druhotným onemocněním vznikajícím v důsledku chronického působení podtlaku."

Druhá odborná defenice: "Zahrnuje kombinaci ZÚŽENÍ NOSNÍCH OTVORŮ, ZBYTNĚNÍ NOSNÍ SLIZNICE a PRODLOUŽENÍ A ZBYTNĚNÍ MĚKKÉHO PATRA. Tento stav vede neléčen k zvyšování negativního tlaku v dutině hrudní při nádechu, který je obtížný a hlučný, je vidět zatahování břicha a v krajním případě i mezižeberních prostor. Negativní tlak způsobuje vchlipování hrtanových váčků (laryngeálních sacculů) do hrtanu a to stav dále zhoršuje."

A do třetice: "Horní dýchací cesty se skládají z nozder, nosní dutiny, hrtanu a průdušnice. Velmi často nacházíme první deformitu přímo na nozdrách, které mohou být dramaticky zúžené. Zde je možné poměrně JEDNODUCHÝM chirurgickým zákrokem nozdry roztáhnout a zprůchodnit. Další překážka, kterou musí vdechovaný vzduch překonat je měkké patro.

U psů, kteří mají normální proporce hlavy netvoří měkké patro většinou výraznější problém. U brachycefalických plemen je patro ovšem často příliš dlouhé, ať už absolutně či relativně v poměru k ostatním strukturám horních dýchacích cest. Postižení pacienti se často zpočátku projevují hlavně chrápáním ve spánku, někdy ovšem chrochtání přetrvává i během normálních denních aktivit.

Dlouhé patro lze chirurgicky zkrátit tak, aby psovi nepřekáželo při dýchání. MNOHEM KOMPLIKOVANĚJŠÍ je řešení deformit v oblasti hrtanu a průdušnice. Hrtan může být při brachycefalickém syndromu postižen hned několika způsoby. Často nacházíme deformovanou, měkkou chrupavku, která se při dýchání hroutí do vchodu hrtanu a tím jej výrazně zužuje. Tento stav je velmi těžko řešitelný, někdy lze pacienty určitou dobu stabilizovat pomocí léků, které omezují otok sliznice, někdy ovšem nezbývá než část hrtanu odstranit chirurgicky, což vede většinou k poměrně závažným komplikacím& Další obstruktivní změna, která se může objevovat v oblasti hrtanu, je vychlípení takzvaných slizničních kapes do lumen hrtanu. Tato sliznice se vysouvá sekundárně v následku dlouhodobého stížení respirace a změn tlaků v horních dýchacích cestách. I zde lze chirurgicky odstranit nadbytečnou sliznici, základní onemocnění ovšem nevyřešíme& U některých jedinců se kromě toho setkáváme s takzvanou kolabující průdušnicí.

Zde jsou chrupavky tvořící samotnou průdušnici příliš měkké a deformovatelné. Při nádechu se průdušnice zploští, což vede k stíženému dýchání. Někdy se zhroutí úplně, což vede k jejímu přechodnému uzavření, pacient není schopen se nadechnou a případně omdlívá. Zvířata, která jsou v bezprostředním ohrožení života je možné operovat. Při tomto- opět značně riskantním- zákroku vkládáme kolem průdušnice malé plastové kroužky, které tvoří jakési "lešení" a brání jejímu dalšímu hroucení. Alternativně lze zavést endoskopicky nebo skiaskopicky do lumen průdušnice speciální vystužovací mřížku (stent), která splňuje tuto úlohu lépe. Trvale ztížené dýchání vede k větší zátěži na kardiovaskulární aparát, starší pacienti často vyvinou sekundární srdeční a plicní onemocnění." Na tomto souboru onemocnění má, alespoň podle některých veterinářů, podíl i dědičnost.

Zdroj: mopsweb